21.01.2011 Plzeň: Workshop C´est la vie pro studenty SŠIFS (I. B)

V pondělí 29. listopadu se na SŠIFS konal další workshop C´est la vie, tentokrát pro studenty, respektive studentky z I. B. Žákyně byli seznámeny s pravidly hry a jejími cíli.

Pracovaly ve skupinách, v rámci kterých si vytvořily herní postavu a volily různé životní strategie, které je měly dovést k životnímu úspěchu. Mohly studovat, pracovat, zaevidovat se na úřadu práce, hrát hazardní hry a nakupovat. V rámci studia musely složit přijímací zkoušky, splnit docházku a nakonec závěrečnou zkoušku. Aby získaly práci, musely ji nejprve hledat, obstát u pohovoru, sepsat CV, případně motivační dopis. Pracovat musely každé kolo, aby jim byla vyplacena mzda. Během každého kola si musely obstarat dostatek peněz na zaplacení nájemného a jídla. Ve hře mohly krást, za to jim ale hrozil zápis v rejstříku trestů, což jim snižovalo šance na uplatnění na pracovním trhu. Děti se během jednotlivých kol setkávaly s „realitou“ hledání práce, vyjednávání se zaměstnavatelem, vyplňování formulářů na úřadě.

Ve třídě byly samé dívky, které pracovaly v pěti skupinách. Mezi jednotlivými skupinami nebyly velké rozdíly ve strategiích, které volily. Všichni se rozhodli pro cestu – střední škola – případně vysoká škola a práce. Rozdíly tak plynuly spíše z náhod, které je v průběhu potkaly. Některým trvalo delší dobu vystudovat, ale nakonec vystudovaly všechny bez větších potíží. Největší potíže dělal všem skupinám přechod ze školy do pracovního procesu, kdy obtížně hledali práci, která by korespondovala s jejich vystudovaným oborem. Často si neuměly konkrétně představit, co daná pozice obnáší, musely si doplnit vzdělání různými kurzy. Hledání práce jim tak trvalo několik kol, a ačkoli byly naváděny, aby se evidovaly na UP, jen 2 skupiny tak učinily.

Dívky byly poměrně pečlivé a formuláře tak vyplnily s menšími obtížemi správně. V průběhu nejčastěji narážely na vlastní netrpělivost. V případě, že měly na něco čekat, rozčilovaly se a vnímali to jako nespravedlnost. V závěru i toto hodnotily negativně, na to se dalo dobře navázat reflexí a zhodnocením toho, co všechno může mít v životě vliv na úspěch či neúspěch, jak často se s pocitem nespravedlivosti musí každý z nás vypořádat a jak odlišně s tím každá skupina nakládala. Některé dívky rezignovaly a jeden neúspěch je odradil od toho, aby si šly za tím, co na začátku chtěly. Jiná skupina byla průbojnější a snažila se za každou cenu dosáhnout svého a často v rámci hry nebraly ohledy na ostatní. Následovala diskuze o tom co je to úspěch a jakými cestami je možné ho dosáhnout.

Na závěr proběhlo vyhlášení výsledků a celková reflexe. Studentky hodnotily seminář pozitivně, negativně vnímaly pouze to, že musely někde čekat, a neměli tak rovné příležitosti.

Další informace: lenka.hollerova@clovekvtisni.cz.


© Člověk v tísni, o.p.s.