28.01.2007 KAZUISTIKA: Sandra

Z dosavadní praxe lze tvrdit, že sociální služba pracovního poradenství je úspěšnější u starších klientů. V kazuistice Báry Šolkové je popsán případ 16 leté dívky se zkušeností s drogami, která díky své motivaci dokázala změnit svůj dosavadní život.

Rodinná anamnéza
Slečna Sandra je 16tiletá romská dívka žijící se svou rodinou v činžovním domě v Liberci. Dům je ve špatném technickém stavu, patří soukromému majiteli. Do domu zatéká, na chodbách jsou vytlučená okna zakrytá igelitem, kanalizační trubky vedoucí skrz chodby tečou. V domě i jeho okolí se scházejí narkomani, kteří potom dům demolují. Nejdnou se stalo, že přivolaná policejní hlídka nepřijela.

Sandra je ze dvou dětí. Její starší sestra má 4 děti, dvě nejstarší jsou soudně svěřeny do péče Sandřiných rodičů. Sandra tedy už od svých 10ti let žije v domácnosti čítající dva dospělé a 3 děti, v bytě o velikosti 1+1 se suchým záchodem na chodbě.

Sandra neměla nikdy žádné výrazné problémy ve škole ani doma, až do svých 14ti let. Poté se zamilovala do více než dvakrát staršího muže z domu, přezdívaným Honza. Tento muž je narkoman, alkoholik, je vyšetřován pro mnoho trestných činů. Sandra přestala chodit do školy, utekla z domova, jelikož jí rodiče zakazovali se s ním stýkat. Začala užívat drogy, krást v blízkém obchodě, aby měla na dávky pro sebe i pro Honzu. Byla opakovaně sexuálně zneužívána, bita, ale neustále pod silným emočním vlivem. Realitu své situace si neuvědomovala.

Situace Sandry vyvrcholila umístěním do Diagnostického ústavu pro děti a mládež v Liberci, odkud ale dvakrát utekla. Soud rozhodl o ústavní výchově a byla umístěna do Výchovného ústavu v Kostomlatech. Zde dokončila povinnou školní docházku, odvykla si od zneužívání drog.

V ústavu byla Sandra asi 8 měsíců. Potom byla ústavní výchova zrušena díky odvolání rodičů. Sandra se dostala domů a pravidelně dochází na kontroly s pracovnici OSPOD. Sandra nastoupila do školy ve Frýdlantu, na obor pečovatelky, kde ale vydržela pouze 4 měsíce. Pravidelné dojíždění mimo Liberec Sandra nezvládala, rodiče ji k docházce do školy nemotivovali, spíše naopak. Matka ji zneužívala k péči o děti a o domácnost. Sandra se poté zaregistrovala na ÚP.

Všichni členové rodiny jsou dlouhodobě nezaměstnaní, otec si přivydělává černou prací, hlavně sběrem kovů. V současnosti absolvuje program veřejně prospěšných prací, do kterého se zapojil z donucení magistrátu. Kdyby odmítl, celá rodina by přišla o sociální dávky.

Pracovní poradenství
Sandra mne oslovila se zakázkou týkající se zaměstnání v srpnu 2006. Matka ji nutila  najít si práci nebo alespoň brigádu, aby přinesla do rodinného rozpočtu nějaké finance. Z počátku jsem se věnovala vlastní motivaci Sandry. Zjistila jsem, že Sandra chce do zaměstnání především proto, aby nebyla neustále doma, kde je velmi špatná atmosféra, neustále se zde potkává s Honzou a ten ji opět strhává do drogové závislosti. Po zkušenostech z minulosti mne překvapilo, že má náhled na situaci a uvědomuje si rizika.

Z počátku jsme společně hledali pouze brigádu. Nabídla jsem Sandře roznášení letáků, které bylo vhodné pro její situaci. Sandra tuto nabídku přijala, ale matka ji zakázala tuto práci vykonávat. Matka má na Sandru velký vliv a často ji psychicky vydírá. Sandra se nakonec rozhodla, že si žádnou práci hledat nebude, jelikož chce doma pečovat o nemocnou matku a své dvě mladší sestry.

Se Sandrou a její matkou jsem byla stále v kontaktu a snažila se obě motivovat ke změně jejich situace. Situace se vyhrotila, když si rodina zjednala velmi nevýhodnou půjčku a dostala se tak do značných finančních problémů. V tento okamžik matka změnila názor a Sandru nutila si najít jakoukoli práci. ÚP posílal Sandru na nejrůznější pracovní pozice, vždy ale byl kontraindikací její nízký věk. Proto mne Sandra znovu oslovila se zakázkou – pomoc najít zaměstnání na plný úvazek.

Jelikož je Sandra nezletilá, bylo obtížné najít zaměstnavatele, který jí dá pracovní smlouvu na plný úvazek. Sandra ale byla ochotná dělat jakoukoli práci. Na několika pracovních nabídkách nás odmítli kvůli jejímu věku a nízkému vzdělání. Šance se naskytla u otevírání nového supermarketu v Liberci, kam nabírali velké množství zaměstnanců na nejrůznější pracovní pozice. Nabídla jsem Sandře pozici doplňovače zboží a ihned ji přijala.

Pracovní pohovor absolvovala Sandra úspěšně, z. čehož měla obrovskou radost. Dojednali jsme podmínky nástupu a jelikož je nezletilá, musí před nastoupením do zaměstnání přinést písemný souhlas obou rodičů. Toto se opět ukázalo jako problém.

Matka, ačkoli neustále tvrdila, že chce, aby Sandra pracovala a nebyla neustále doma svůj názor změnila a opět ji začala vydírat. Motivovala jsem Sandru k tomu, aby se nenechala neustále ovlivňovat a matku přesvědčovala o kladech, které zaměstnání Sandře přinese. Na žádný argument matka nepřistoupila. Poslední možností, jak matku přesvědčit, bylo mírné „vyhrožování“ – pokud bude bránit Sandře v zaměstnání, může přijít o dávky sociální péče. Z mé pozice samozřejmě nemohu vystupovat jako „práskač“, ale ze zkušeností s nájemníky domu kde bydlí vím, že dříve nebo později se sociální odbor o této skutečnosti dozví.

Matka nakonec souhlasila a společně s otcem Sandře podepsali souhlas s výkonem práce prodavačky. Nicméně neustále opakuje, že Sandra to nezvládne a z práce po pár dnech uteče.  Sandra pracuje již měsíc.Z počátku byla Sandra pomalá, dělala chyby, ale byla odhodlaná matce dokázat, že to zvládne. Nyní si ji v práci chválí, je tam spokojená a do práce se těší. Pracovní smlouvu má na dobu jednoho roku, s tříměsíční zkušební dobou.

Závěr
Sandra má teď velkou motivaci se v práci udržet. Je otázkou, jak dlouho jí vydrží. Tím, že Sandra pracuje se vyřešila i její citová závislost na Honzovi. Dostala se do jiného prostředí, na pracovišti si našla i jiné přátele a poznává i jiný styl života.


Barbora Šolková
© Člověk v tísni, o.p.s.