V následujícím textu je popsán příběh klienta, kterému se relativně úspěšně podařilo zprostředkovat zaměstnání, ale tím těžká situace nekončí... Autor, který pracuje na pozici pracovního poradce v Sokolově, Štefan Gabčo se zamýšlí nad dlouhodobou perspektivou takového klienta. 

Rodinná anamnéza

Radek je dvaadvacetiletý mladý muž, který bydlí v panelovém domě společně se svými rodiči v městském bytě první kategorie 2+1.Rodiče Radka jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Již několik let jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání. Otec Radka je vážně nemocný a jeho matka, které je přes padesát let, již také nikdo zaměstnat nechce. Na svůj věk a „rasu“ je Radek velmi zodpovědný a ohleduplný. Základní školu vychodil bez sebemenších problémů. Jak on sám říká, nikdy se nemusel podívat do knížky a přesto prospíval velmi dobře. Po základní škole udělal přijímačky na průmyslovku v Kraslicích, obor Mechanik hudebních nástrojů. Ještě v prvním roce však studium přerušil. Stěhovali se totiž na Slovensko. Za dva roky se vrátili zpět do České republiky, školu už si však nedodělal.Uvažoval o tom, ale jejich finanční situace byla natolik špatná, že svým rodičům nechtěl přidělávat starosti, kterých už tak měli dost. Když poté nastoupil do zaměstnání, měl zase obavy, že by ho zaměstnavatel do školy neuvolnil, a že by k tomu měl výhrady.

Pracovní poradenství

Radek i jeho rodiče jsou mými klienty již pět měsíců. Před nějakým časem mě oslovili, protože Radkova maminka se zapomněla hlásit na ÚP. V současné době jsou vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti z ÚP. Pomáhám jim proto vyřizovat jednorázové DSP. Protože jsou společně posuzovaná domácnost, znamenalo by to pro ně šest měsíců bez finančních prostředků. V té době jedna nejmenovaná firma v Kraslicích vyhlásila výběrové řízení. Vybídl jsem celou rodinu, aby se tohoto výběrového řízení zúčastnila. Výběrové řízení se konalo v pondělí a ve středu vždy od 10 do 12 hod. Povzbudil jsem Radka, aby neotálel a šel hned v pondělí. To také udělal a společně s ním i jeho rodiče. Možná kdyby byli v té době v evidenci ÚP, mohli mít práci také. Výběrového řízení jak jsme se později dozvěděli se nakonec zúčastnilo čtyřicet lidí. Z tohoto celkového počtu byli vybráni čtyři uchazeči. K mé radosti byl jedním vybraným uchazečem i Radek. Jistě k tomu přispělo i to, že byl v evidenci ÚP a měl dobré pracovní návyky. V jisté německé firmě pracoval jako montážní dělník. Poté však došlo ke zrušení výrobní linky, Radek měl smlouvu na dobu určitou a tak byl po dvou letech propuštěn. V dalším zaměstnání Radek vydržel jeden rok. Pracoval zde na výrobě konstrukcí nábytku. Celý úsek kde Radek pracoval byl zrušen. Jeho rodiče mi o Radkovy řekli že nikdy nevydržel dlouho sedět doma, a že si vždy dokázal najít práci.

Závěr

Radek si sám vyřídil všechny formality a nastoupil do práce na dvě směny. Hned po nástupu do zaměstnání však přišlo zklamání. Devět tisíc hrubého, tedy přibližně šest tisíc čistého a ještě si dát peníze stranou na dopravu. Práce ho baví, pracuje s chemikáliemi, míchá barvy, se kterými se pak barví látka. Je to velmi zodpovědná práce.Radek se velmi brzy zapracoval a získal si úctu ostatních.To co se jiní učili dva měsíce Radek zvládl za čtrnáct dní, je při práci samostatný a spolehlivý. Protože je Radek rozumný, trpělivě čekal na zvýšení platu po záuční době. V září Radkovy skončí zkušební doba a Radek, jak se dozvěděl, dostane přidáno pět korun na hodinu, což je pro Radka další zklamání, pracoval v německých firmách a byl zvyklý na patnáct tisíc čistého i víc. Sám tvrdí, že v této firmě pracuje jen proto, že kdyby byl bez práce ještě on, pak by to už vůbec nezvládali. Uvědomuje si, že jeho rodiče mají jen jeho a nechce je zklamat. Radek všechny peníze, které vydělá dá domů a nechává si jen na dopravu.To je u tak mladého člověka obdivuhodné. V současné době čeká v Rotavě na byt. Již delší dobu má vážnou známost, (jeho družka je na ÚP a má základní vzdělání) a tak by se rád osamostatnil, má však velké obavy, že jakmile mu město byt přidělí, budou zkoumat jeho měsíční výdělek, byt mu pro nízký příjem nepřidělí, má také strach o své rodiče a ví že když se osamostatní nebude jim moci s tímto příjmem pomáhat.Snažím se ho povzbudit aby vydržel alespoň do té doby, než si najde něco lepšího. Sám si uvědomuje, že lepší je nějaká práce něž žádná. Kdyby však jen přeci byt dostal, nemohl by si vzít ani půjčku na zařízení bytu. Chce pracovat aby mohl žít a ne žít proto aby mohl pracovat.