8. Kazuistiky

Kasuistika : Možnosti tu jsou, i když se to nezdá
(Jan Zajíc, pracovní poradce ČvT)

Pracovní a rodinná anamnéza:
Pan Králík bydlí v centru Kladna, pět minut pěšky od našeho kontaktního centra. Žije v domácnosti se svými rodiči a mladším, zdravotně postiženým bratrem. Je mu 34 let a je svobodný, v současnosti bez trvalého partnerského vztahu. Od roku 1997 do konce letošního března byl ve vězení. Byl odsouzen městským soudem v Praze na pět let nepodmíněně za spoluúčast na vraždě. Odvolal se k vrchnímu soudu v Praze s tím, že se snažil naopak oběť chránit, a že odmítl vykonat to, co nakonec vykonali jiní. Krajský soud mu ovšem trest ještě zvýšil, a to na dvanáct let nepodmíněně. Po odpykání dvou třetin trestu požádal o propuštění z vazby. Byl propuštěn na šestiletý podmíněný trest.

V současnosti je tedy p. Králík pul roku z vězení a jen těžko se orientuje ve světě, který se za dobu jeho pobytu ve vězení výrazně změnil. Je stresován představou, že nesmí udělat chybu. Už jich podle svého udělal dost. Přislíbil kamarádovi z posilovny, že mu pomůže s ochranou jisté osoby. Z ochrany se vyklubala objednávka na vraždu. Před zákonem utekl na Balkán i do Turecka, ale interpol ho po půlroce dopadl v Bulharsku, kde si odseděl šest měsíců, které mu však do odpykání trestu u nás nezapočítali. Neustále se vrací k nespravedlnosti celého případu a je silně zraněn tím, jak se všechno co myslel dobře, ve zlé obrátilo.

Před tím než byl uvězněn, vedl pestrý život. Na vojně se mu líbilo. Získal tam mnoho kompetencí včetně parašutistického výcviku, řidičského průkazu A,B,C a T, řadu osvědčení na zacházení s čerpadly a s kotli na tekutá a tuhá paliva. Oblíbil si zbraně, bojová umění a denně strávil několik hodin v posilovně. Patřil k elitním zásahovým jednotkám. Byl ve Svazarmu bojovým palubním střelcem. Po vojně pracoval především jako vyhazovač v nočních klubech a ochránce budov i osob.

Jeho současnou situaci komplikuje i dluh, který se vyšplhal na pul milionu. Dluží především státu za soudní výlohy, advokátům a VZP za dlouhodobé neplacení pojistného. Je připraven své dluhy splácet, ale doposavad neměl z čeho. Jeho půlroční snažení sehnat dobře placenou a spolehlivou práci selhávalo především na neochotě zaměstnavatelů přijmout někoho, kdo je v podmínce. Také se marně snažil zvýšit si vzdělání. Chtěl studovat na střední odborné škole technické v Moravské Třebové. Jeho snem je dostat se zase do armády a být letcem. Jakákoliv vojenská škola nebo návrat do armády je však v současnosti zcela vyloučen. P. Králík se pokusil realizovat svůj sen ve francouzské cizinecké legii. Ani tam však neuspěl. Údajně proto, že se včas nedostavil na druhé kolo testů.  Bohužel už ani zdraví bývalého atleta, vojenského polouniverzála  a závodního tanečníka – p. Králíka, nedoznává takových kvalit jako dříve. Měl poslední rok ve vězení nehodu, po které mu měli být amputovány obě nohy. Díky drastické léčbě se z toho dostal, ta však zanechala trvalé následky.

Pracovní poradenství
Pan Králík přišel do našeho kontaktního centra s tím, že hledá někoho, kdo by mu pomohl. Po celou dobu naší spolupráce zdůrazňoval, že potřebuje někoho, kdo se za něj postaví, a kdo ho dostane z tísně ven. Hned od začátku se netajil tím, že je v podmínce, za co a jak dlouho byl ve vězení, a že má velké dluhy. Současně však působil silně motivován k tomu, nevrátit se zpět do vězení. Svým vystupováním mě přesvědčil, že má vůli a chuť pracovat a začít splácet dluhy. Ujistil jsem ho, že mu rád pomohu, a že zatím nemám důvod mu nevěřit. Představil jsem mu služby, které nabízíme a požádal jsem ho, aby vyjádřil své předpoklady, představy a požadavky na práci, kterou by chtěl dělat. Sepsali jsem podrobnou životní anamnézu. Časový horizont naší spolupráce jsme si neurčili.

Ukázalo se, že za půl roku, co je z vazby venku, se mu podařilo sehnat jen práci na dohodu o pracovní činnosti ve stavebnictví. Tam mu však bezdůvodně krátili plat a mezi spolupracovníky měl problémy kvůli podmínce. Přes intenzivní snahu sehnat práci neuspěl. Sdělil mi, že je sice vyučený instalatér, ale přál by si dělat řidiče nákladního nebo osobního auta. Vyrozuměl jsem z jeho obav, že by raději pracoval sám než v kolektivu. Navíc ho po nehodě jeho ošetřující lékař varoval před prací v prašném prostředí, tedy jakékoliv větší provozy nepřipadaly v úvahu.

Na základě výše zjištěného jsem si nebyl jist, zdali p. Králík je vůbec naším klientem. Pan Králík není Rom, ani nebydlí v sociálně vyloučené lokalitě. Navíc jeho minulost může vzbuzovat jisté pochyby, zda s takovým člověkem vůbec spolupracovat. Rozhodl jsem se případ konzultovat s vedoucím pracovních poradců. Shodli jsme se na tom, že je na místě uzavřít s P. Králíkem zakázku a pomoci mu získat vhodné zaměstnání. Obratem jsem p. Králíka telefonicky informoval o naší další schůzce. Přišel na minutu přesně a přinesl dokumentaci, kterou jsem od něj žádal.

Představy p. Králíka o zaměstnání, které by mu vyhovovalo, nebyly, vzhledem k jeho předpokladům, nijak skromné. Minimální mzdu si představoval okolo 20.000 hrubého. Přál si pracovat pro člověka, který mu dá důvěru a on se mu odvděčí solidností a spolehlivostí. Někdo takový se ovšem s trestním rejstříkem p . Králíka hledá obtížně. Na druhou stranu bylo zřejmé, že je p. Králík schopen si schůzky s potenciálními zaměstnavateli sjednávat sám, není potřeba jej na ně doprovázet a dostavuje se na ně včas a připraven. Po celou dobu naší spolupráce nebyl veden na úřadu práce, i když během již zmíněného půl roku několikrát byl. Důvodem proč nebyl veden na ÚP tentokrát, byl rozjednaný pracovního poměru v dodavatelské firmě, kam však nenastoupil. Stále s nimi vyjednával podmínky a čekal, že se mu ozvou. Vyznělo to však do ztracena, ale p. Králík se na UP nezaregistroval, i když jsem mu to doporučoval. Usilovně však volal na kontakty potenc. zaměstnavatelů, které jsem mu předkládal. Dostavoval se na schůzky a referoval mi, jak pokračuje ve svém snažení. Sešel jsem se s jeho kurátorkou z probační a mediační služby. Vyměnili jsem si informace o našem společném klientovi a dohodli pravidla spolupráce. Kontaktoval jsem i psycholožku pracující při ÚP a konzultovali jsme možnosti jak p Králíkovi pomoci.

Krom řidičských povolání jsem p. Králíkovi doporučil i jedno instalatérské místo. To se ujalo. Byl přijat na týdenní záuční dobu a minulý týden mi volal, že již podepsal smlouvu a moc mi děkoval. Plánuji s ním však být stále v kontaktu a v dohledné době se spojit i s jeho zaměstnavatelem.

Hypotézy
Měsíc intenzivní spolupráce přinesl své ovoce. Uvidí se na jak dlouho. Mám dojem, že jsme měli štěstí, což ve mně vzbuzuje obavy, aby se můj klient vzápětí nespálil. I když je vše na dobré cestě, není jisté, že pan Králík v práci vydrží a začne splácet dluh. Obávám se také, aby v budoucnosti někdo výrazněji nezneužil prostého uvažování milovníka zbraní p. Králíka natolik, že by zlomil jeho snahu žít jiný život, než jaký žil donedávna.

Závěr
Přes nutkavou potřebu mého klienta neustále se vracet k tématům, která souvisí s jeho minulostí, a která jsme již probrali, jsem u něj spatřoval obrovskou chuť dostat se z tíživé situace, a to především vlastním přičiněním. Také proto jsem otevřen naší další spolupráci, i kdyby tato příležitost nevyšla.


Kasuistika 2: Paní Sekalová
(Alexander Oláh, pracovní poradce ČvT)

Pracovní a rodinná anamnéza:
Paní Sekalové je 5O let. V únoru se vrátila po dvou letech  z výkonu trestu odnětí svobody. Později jsem  se jí zeptal za co byla odsouzena. Vypověděla, že šlo o nějakou starou rozepři, při které se poprala a celá věc byla posouzena jako loupežné přepadení  Žije v sociálně slabé lokalitě v Chomutově společně se svým manželem, který je v částečném invalidním důchodu. Dále s ní bydlí i její dvě dcery a jejich děti, dále pak manžel jedné z dcer. Dcery jsou na mateřské.   Ve společné domácnosti tedy žije deset lidí. Jejich současná situace je špatná, mají dluh na nájmu. První kontakt proběhl prostřednictvím terénního pracovníka, který mě s touto rodinou seznámil při řešení jejich bytové situace.  
 
Paní Sekalová před nástupem trestu pracovala u Technických služeb města Chomutova. Po návratu z výkonu trestu již bylo její místo obsazené a Technické služby mají plný stav. Paní Sekalová tedy začala aktivně shánět zaměstnání. Úřad práce v Chomutově navštěvuje dvakrát až třikrát v měsíci. Sama se chodila aktivně ptát u zaměstnavatelů, zda pro ní nemají práci. Bohužel vždy bez výsledku.   
 
Pracovní poradenství
Byla jí nabídnuta nová služba terénního poradenství, kterou paní Sekalová uvítala. Uzavřeli jsme spolu zakázku na asistenci při získávání zaměstnání.Dohodli jsme se, že spolu budeme aktivně hledat zaměstnání. Cílem naší spolupráce je tedy najít vhodné zaměstnání pro paní Sekalovou. Paní Sekalová má pouze základní vzdělání, je nevyučená, nemá čistý trestní rejstřík.
 
Kontaktoval jsem tedy firmu Intier Automotive Seating v Chomutově, kde hledají Šičky strojní konfekce a informoval jsem se o volných místech. Bylo mi sděleno, že je volné místo  a vyžadují pouze test manuální zručnosti. Spolupráci s terénním pracovním poradcem vítají, protože nové zaměstnance potřebují. Byla mi nabídnuto, abych se přišel podívat i na pracovní prostředí. Byly mi sděleny veškeré informace o pracovní době a mzdách. Tuto možnost jsem sdělil paní Sekalové a pokusil jsem se s ní domluvit, aby zkusila tento vstupní test manuální zručnosti. Paní Sekalová mi však sdělila, že  neumí šít, že špatně vidí a myslí si, že by to určitě nezvládla. Snažil jsem se ji přesvědčit, aby alespoň zkusila ten test, ale paní Sekalová by raději uklízela nebo pracovala jako pomocná síla v kuchyni. Rozhodl jsem se v zakázce pokračovat a vyhledat vhodné pracovní místo pro paní Sekalovou.

Byla kontaktována firma Metal Economic, kde hledají pomocníky a uklízeče v kancelářích, bohužel místo bylo již obsazené. Dále byla kontaktována další firma, kde hledají pomocníky a uklízeče. Zde mají volné místo, nevyžadují vyučení, stačí jim základní vzdělání a případné spolupráci s terénním pracovním poradcem se nebrání. V případě zájmu a v rámci možností by byl vyřízen i příspěvek na dopravu zaměstnance.   Toto místo je v Kadani. Nabídl jsem tedy i tuto možnost paní Sekalové, ale paní Sekalová nechce dojíždět a raději by pracovala v Chomutově. Rozhodl jsem se neukončit spolupráci s paní Sekalovou a nadále pro ní hledat vhodné zaměstnání.

Byla dále kontaktována firma Era servis kde hledají příležitostného pomocného pracovníka Jde o vybalování zboží v hypermarketu Globus. Bohužel mi bylo sděleno, že na tuto pozici potřebují vyučené lidi. V jakém oboru vyučené mi sděleno nebylo. Kontaktoval jsem ještě jednu firmu, která spolupracuje s Masokombinátem. Jde o čištění a praní střev. K této práci je nutný zdravotní průkaz. I tato možnost byla nabídnuta paní Sekalové, s tím že by si případně nechala vydat zdravotní průkaz, aby na této pozici mohla pracovat. Paní Sekalová souhlasila a byl jí sdělen termín, kdy má přijít.  Když došlo k předem domluvenému osobnímu kontaktu se zaměstnavatelem, u kterého jsem nebyl, bylo paní Sekalové slušně sděleno, že je toto místo  již bohužel obsazené.

I nadále spolupracuji s paní Sekalovu při hledání zaměstnání, vzhledem k její tíživé situaci a dluhu na nájmu. Spolupráce s paní Sekalovou je dobrá. Chodím za ní do terénu a pokud jí pozvu do kanceláře tak přijde. V průběhu spolupráce mě napadlo, že by mohly chodit do práce její dcery, které by rády pracovaly jako šičky strojní konfekce  a jejich děti by mohla hlídat v době zaměstnání paní Sekalová.Tato možnost byla navrhnuta paní Sekalové.  Bylo mi sděleno, že na hlídání dětí již paní Sekalová nemá nervy. Jinak její dcery by určitě  šli do práce, kdyby bylo zajištěno hlídání jejich dětí.

Závěr
Ze spolupráce s paní Sekalovou mám dobrý dojem, přesto že některé mé nabídky odmítá. Cílem naší spolupráce je najít paní Sekalové vhodné zaměstnání, což se zatím nedaří. Ve spolupráci budu určitě pokračovat a budeme i nadále hledat zaměstnání. V budoucnu zkusím kontaktovat další uklízecí firmy v Chomutově, nebo vyhledat vhodnou sezónní práci v sadech a školkách v Jirkově, třeba jako brigádu.


Kasuistika 3: Slečna Sandra
(Barbora Šolková, pracovní poradkyně ČvT)

Rodinná anamnéza
Slečna Sandra je 16 letá romská dívka žijící se svou rodinou v činžovním domě v Liberci. Dům je ve špatném technickém stavu, patří soukromému majiteli. Do domu zatéká, na chodbách jsou vytlučená okna zakrytá igelitem, kanalizační trubky vedoucí skrz chodby tečou. V domě i jeho okolí se scházejí narkomani, kteří potom dům demolují. Nejdnou se stalo, že přivolaná policejní hlídka nepřijela. Sandra je ze dvou dětí. Její starší sestra má 4 děti, dvě nejstarší jsou soudně svěřeny do péče Sandřiných rodičů. Sandra tedy už od svých 10 let žije v domácnosti čítající dva dospělé a 3 děti, v bytě o velikosti 1+1 se suchým záchodem na chodbě. Sandra neměla nikdy žádné výrazné problémy ve škole ani doma, až do svých 14 let. Poté se zamilovala do více než dvakrát staršího muže z domu, přezdívaným Honza. Tento muž je narkoman, alkoholik, je vyšetřován pro mnoho trestných činů. Sandra přestala chodit do školy, utekla z domova, jelikož jí rodiče zakazovali se s ním stýkat. Začala užívat drogy, krást v blízkém obchodě, aby měla na dávky pro sebe i pro Honzu. Byla opakovaně sexuálně zneužívána, bita, ale neustále pod silným emočním vlivem. Realitu své situace si neuvědomovala.

Situace Sandry vyvrcholila umístěním do Diagnostického ústavu pro děti a mládež v Liberci, odkud ale dvakrát utekla. Soud rozhodl o ústavní výchově a byla umístěna do Výchovného ústavu v Kostomlatech. Zde dokončila povinnou školní docházku, odvykla si od zneužívání drog. V ústavu byla Sandra asi 8 měsíců. Potom byla ústavní výchova zrušena díky odvolání rodičů. Sandra se dostala domů a pravidelně dochází na kontroly s pracovnici OSPOD. Sandra nastoupila do školy ve Frýdlantu, na obor pečovatelky, kde ale vydržela pouze 4 měsíce. Pravidelné dojíždění mimo Liberec Sandra nezvládala, rodiče ji k docházce do školy nemotivovali, spíše naopak. Matka ji zneužívala k péči o děti a o domácnost. Sandra se poté zaregistrovala na ÚP.

Všichni členové rodiny jsou dlouhodobě nezaměstnaní, otec si přivydělává černou prací, hlavně sběrem kovů. V současnosti absolvuje program veřejně prospěšných prací, do kterého se zapojil z donucení magistrátu. Kdyby odmítl, celá rodina by přišla o sociální dávky.

Pracovní poradenství
Sandra mne oslovila se zakázkou týkající se zaměstnání v srpnu 2006. Matka ji nutila  najít si práci nebo alespoň brigádu, aby přinesla do rodinného rozpočtu nějaké finance. Z počátku jsem se věnovala vlastní motivaci Sandry. Zjistila jsem, že Sandra chce do zaměstnání především proto, aby nebyla neustále doma, kde je velmi špatná atmosféra, neustále se zde potkává s Honzou a ten ji opět strhává do drogové závislosti. Po zkušenostech z minulosti mne překvapilo, že má náhled na situaci a uvědomuje si rizika. Z počátku jsme společně hledali pouze brigádu. Nabídla jsem Sandře roznášení letáků, které bylo vhodné pro její situaci. Sandra tuto nabídku přijala, ale matka ji zakázala tuto práci vykonávat. Matka má na Sandru velký vliv a často ji psychicky vydírá. Sandra se nakonec rozhodla, že si žádnou práci hledat nebude, jelikož chce doma pečovat o nemocnou matku a své dvě mladší sestry.

Se Sandrou a její matkou jsem byla stále v kontaktu a snažila se obě motivovat ke změně jejich situace. Situace se vyhrotila, když si rodina zjednala velmi nevýhodnou půjčku a dostala se tak do značných finančních problémů. V tento okamžik matka změnila názor a Sandru nutila si najít jakoukoli práci. ÚP posílal Sandru na nejrůznější pracovní pozice, vždy ale byl kontraindikací její nízký věk. Proto mne Sandra znovu oslovila se zakázkou – pomoc najít zaměstnání na plný úvazek. Jelikož je Sandra nezletilá, bylo obtížné najít zaměstnavatele, který jí dá pracovní smlouvu na plný úvazek. Sandra ale byla ochotná dělat jakoukoli práci. Na několika pracovních nabídkách nás odmítli kvůli jejímu věku a nízkému vzdělání. Šance se naskytla u otevírání nového supermarketu v Liberci, kam nabírali velké množství zaměstnanců na nejrůznější pracovní pozice. Nabídla jsem Sandře pozici doplňovače zboží a ihned ji přijala.

Pracovní pohovor absolvovala Sandra úspěšně, z. čehož měla obrovskou radost. Dojednali jsme podmínky nástupu a jelikož je nezletilá, musí před nastoupením do zaměstnání přinést písemný souhlas obou rodičů. Toto se opět ukázalo jako problém. Matka, ačkoli neustále tvrdila, že chce, aby Sandra pracovala a nebyla neustále doma svůj názor změnila a opět ji začala vydírat. Motivovala jsem Sandru k tomu, aby se nenechala neustále ovlivňovat a matku přesvědčovala o kladech, které zaměstnání Sandře přinese. Na žádný argument matka nepřistoupila. Poslední možností, jak matku přesvědčit, bylo mírné „vyhrožování“ – pokud bude bránit Sandře v zaměstnání, může přijít o dávky sociální péče. Z mé pozice samozřejmě nemohu vystupovat jako „práskač“, ale ze zkušeností s nájemníky domu kde bydlí vím, že dříve nebo později se sociální odbor o této skutečnosti dozví.

Matka nakonec souhlasila a společně s otcem Sandře podepsali souhlas s výkonem práce prodavačky. Nicméně neustále opakuje, že Sandra to nezvládne a z práce po pár dnech uteče.  Sandra pracuje již měsíc. Z počátku byla Sandra pomalá, dělala chyby, ale byla odhodlaná matce dokázat, že to zvládne. Nyní si ji v práci chválí, je tam spokojená a do práce se těší. Pracovní smlouvu má na dobu jednoho roku, s tříměsíční zkušební dobou.

Závěr
Sandra má teď velkou motivaci se v práci udržet. Je otázkou, jak dlouho jí vydrží. Tím, že Sandra pracuje se vyřešila i její citová závislost na Honzovi. Dostala se do jiného prostředí, na pracovišti si našla i jiné přátele a poznává i jiný styl života.     



Odkazy:
www.pracovniporadenstvi.cz
http://portal.mpsv.cz/sz
www.epolis.cz
http://www.urad-prace.cz/